První lyžařský kurz tohoto desetiletí na naší škole

V úterý 7.1. 2020 začínal první lyžařský kurz tohoto desetiletí. Většina lidí ze tříd 8.B, 8.C, 9.A a nakonec i 9.B se v 9:15 sešla před školou, kde na nás již čekal vážený učitelský sbor. Když po půl hodině mrznutí venku konečně přijel autobus, mohli jsme vyrazit na čtyřdenní dobrodružství.
Cestu, která měla trvat šest hodin, jsme si krátili zpíváním za doprovodu kytar a spánkem. Autobus před chatu, kde jsme byli ubytováni, přijel o hodně dřív, než jsme všichni čekali. Byli jsme lehce vyvedeni z míry, když jsme viděli maličké pokoje, ale dostat se z toho šoku nám pomohl neskutečně příjemný český správce. Ten nám vydával i jídlo nebo přilepil futro zpět tam, kam patří, když odpadlo.
Lyžovat jsme šli až druhý den a byli jsme podle naší zdatnosti rozděleni do skupin. Ti nejlepší nosili (kvůli lepší viditelnosti) červené vesty (a tak se jim říkalo ,,červení“) a lyžovali pod dohledem pana učitele Sedliaka, hned po nich byli ,,oranžoví“, na které dohlížel pan učitel Topič, dále byli modří, kteří lyžovali s paní učitelkou Kukačkovou a na konec paní ředitelka měla ty, kteří nosili růžové vesty. V době oběda jsme se občerstvovali v restauracích na sjezdovkách, kde jsme si sice chvilku lámali hlavy s tím, jak si objednat v němčině, ale hned nás opět uklidnilo, když se nás obsluha zeptala: ,,Co si dáte?“ Měli jsme k dispozici nepřeberné množství sjezdovek a plynule navazujících lanovek, které nás pohodlně vyvezly nahoru. Ale pro mě osobně to nebylo nic v porovnání s pohledem do krajiny. Ta panoramata a výhled na městečko Zell am See mě naprosto ohromila a já pochopila, co lidé mysleli tím, když říkali, že Rakušané mají cit pro soužití s přírodou. Na konci celého zájezdu na nás čekala diskotéka, kterou jsme si jaksepatří užili a pak už ,,hurá“ domů.
Řekla bych, že zájezd dopadl nejlépe, jak jen mohl: zdokonalili jsme naše lyžařské schopnosti, navázali jsme nová přátelství, a dokonce jsme si ani nikdo nic nezlomili. A když jsme v sobotu 11.1. okolo půl sedmé večer vystoupili z autobusu, bylo nám všem jasné, že na tyhle čtyři dny nikdy nezapomeneme.

Tereza Chytilová 9.A