Lyžařský kurz 2020 Zell am See

Je 7. 1. 2020, autobus firmy Leo je přistaven na čas a můžeme nakládat. Nutno podotknout,
že žáky přišlo vyprovodit rozsáhlé příbuzenstvo, leckdy i se svými čtyřnohými miláčky. Vše
naloženo a jak se hezky česky říká „drang nach Zel lam See“. Bonusem našeho „výletu“ byl i
skvělý šofér Štěpán, ochotný, klidný a přesný chlapík. Cesta byla fajn, jen, jen sníh se nějak
neobjevoval a to ani v Rakousku, dokonce i v podhůří Alp. Zhruba po šesti hodinách jsme
zastavili před naším dočasným domovem ve vesničce Bruck. Ubytování bylo typické pro
školní zájezdy, žádný interhotel, ale dostačující, umocněné velmi příjemným personálem.
Následný den rán jsme odjeli do střediska, Zell am See. Tady žáci, rozděleni do družstev a
vybaveni barevnými vestami, absolvovali první rozježdění. Musím přiznat, že mne lyžařská
úroveň žáků docela překvapila. Můj tým prozářil sjezdovky svými „popelářskými“ vestami.
Ostatní týmy se pohybovaly v následujících barvách, modrá, červená, růžová. Červený Milan
Sedliak, modrá Petra Kukačková a růžová Zdena Helmová s Hankou Hemerkovou. Barvy
rozdány, první jízdy za námi a výcvik mohl vypuknout. Smittenhohe opravdu nabídlo velmi
pestré vyžití sjezdovek všech barev. Pochopitelně nejexponovanější byly modrá a červená.
Ve zcela prosluněném dni všichni zvládli první výcvikový den a my se tak mohli snadno
rozhodnout o tom, kam půjdeme lyžovat následující den. Bylo to jasné. Ledovec nad
Kaprunem, Kittsteinhorn, lyžařský ráj.

Noc, na to, že byla první, proběhla poměrně klidně, no, tu a tam byl slyšet „tichý“
rozbor prožitého dne, ale to bylo celkem očekávané. Ráno snídaně na sedmou a v půl deváté
již stojíme před lanovkou na „Kaprun“. Po několika minutách a přesedáních se před celým
kurzem otevřel úžasný pohled na skutečný ráj lyžařů. Modré, červené a černé, sluncem zalité
svahy, zející absolutní prázdnotou. Několik minut trvalo, než jsme se spustili z 3029 metrů
nad mořem po modrých a červených svazích. Sníh za námi tvořil fantastické závoje, které
vypadaly jako duha. Ano, pro tohle mám rád lyžování, kvůli tomuhle vozíme děti do hor na
lyže. Proto také věříme, že ony to v dospělosti předají i svým potomkům. To je také i jeden z
cílů školních lyžařských kurzů. Následuje oběd v panoramatické restauraci na vrcholu
s úžasnými výhledy a pak už míříme na první černou sjezdovku. Tady se musím přiznat,
myslel jsem si, že vedu žáky na modrou, ale nějak se mi ty barvy ve slunci prohodily.

Pochopitelně to můj úžasný tým přívítal s velkou radostí a očekáváním. Úspěch a pocit ze
zvládnutí nádherného svahu byl takový, že jsme si ho ten den sjeli sedmkrát. Večer všechny
potěšila opět skvělá a bohatá večeře. Následovala krátká porada vedení kurzu a je celkem logicky rozhodnuto, zítra pojedeme opět na ledovec.

Další slunečný den, dalších mnoho najetých kilometrů na lanovkách, na lyžích z kopců a
zdolaných cca 4300 výškových metrů. To vše udělalo své. Několik nejmenovaných jedinců
usnulo při krátkých pauzách v podstatě všude, kde se zastavilo, v restauraci, či v hale
lanovky. Jemné drcnutí kamarádů a jedeme dál. Nic nás nemohlo zastavit a všichni si užívali téhle lyžařské nádhery.

Poslední večer, diskotéka, skvělý DJ Tom, úžasní žáci, dobrá hudba pečlivě vybraná a
volená všemi účastníky, jen musím ještě zjistit, kdo tam sakra vpašoval toho Davida…Večerka
proběhla v klidu a následné kontroly pokojů vlastně také až na… No prostě v jednom pokoji
zřejmě usnul mohutný medvěd, minimálně grizli, protože dva chudáky jsme nalezli spící na
zemi chodby. Přitom stačilo bručouna převrátit a byl klid. Za což je třeba opravdu poděkovat
odvážné nejmenované kolegyni, která do výše zmíněného pokoje vstoupila a celou akci
s nasazením vlastního života zvládla.

Poslední den jsme si užili poklidným ježděním na Smittehohe, které se s námi opět loučilo slunečnými paprsky.

Sbalit a odjezd domů. Co dodat, snad jen poděkovat kolegům za organizaci,
spolupráci a v neposlední řadě pochopitelně i bezproblémovým a opravdu skvělým žákům za
nádherný kurz. Prožil jsem jich ve svém kantorském životě opravdu hodně, ale tenhle patřil
mezi ty nejlepší. Díky všem.
Jirka Stoker Topič